Chyba značky: -> Textpattern Notice: Strana aktuality neobsahuje značku txp:article on line 474
Klíčové hnutí si klade za cíl vrátit do veřejného života možnost skutečného uplatnění jednotlivce a rozvoj místních společenství. Formy vzdělávání, kultury i pracovních nabídek by měly poskytovat prostor pro tvořivost, osobní rozvoj a vědomí duchovního rozměru lidské existence. Ve veřejném životě a při jeho správě by měly být složky společnosti (politická, ekonomická a kulturně-duchovní) oddělené a vzájemně spolupracující. Právě v prorůstání těchto tří složek do jednoho mocenského celku spočívá současná krize společnosti i politiky, a proto jejich samostatnost, kdy každá působí ze sebe a za sebe a vzájemně spolupracuje, je jediným možným východiskem. Nepůjde to samozřejmě najednou, ale je možné se k cíli přibližovat metodou postupných kroků už teď a tady.
Klíčové hnutí děkuje všem přátelům, kteří mu ve volbách dali svůj hlas a nebo svou podporu vyjádřili jiným způsobem. Na naši adresu přišlo mnoho milých a povzbudivých dopisů z ostatních krajů, kde Klíčové hnutí svou kandidátku nepostavilo. Protože jsme neměli žádnou šanci dostat se v těchto volbách do širšího povědomí voličů, je zřejmé, že naše účast v nich byla jen otevřením tématu nutné hluboké společenské proměny, a veškerá získaná voličská podpora je tedy hlasem pro budoucnost. Naše hnutí zůstává zcela mimo pozornost medií. Není ani divu, změny, o které chceme usilovat, jistě nikdy nebudou vzbuzovat zájem současné moci, leda její odpor. Proto bylo nutné představit náš program v předvolební kampani. To se podařilo a je to pro nás nesmírně povzbuzující. Svědčí to o tom, že přemýšliví lidé se nespokojují se stávající nabídkou a hledají skutečnou změnu. Ti, kdo nám v Praze dali svůj hlas, nás svou důvěrou podpořili v našem úsilí pokračovat. Bez dalších aktivních lidí, ochotných vzít na sebe kousek odpovědnosti, to však nebude možné. Věříme na kontakt od člověka k člověku víc než na masivní a drahé kampaně. Proto je naše budoucnost i ve Vašich rukách. Pokud si přejete, aby Klíčové hnutí v příštích volbách kandidovalo i u vás, přidejte se. První kroky jsou za námi i s Vaší pomocí. Děkujeme.
Kandidátní listina pro volby do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky konané ve dnech 28. a 29. 5. 2010
Volební kraj: Hlavní město Praha
Kandidáti:
Aktuální složení orgánů Klíčového hnutí:
předsednictvo
předsedkyně Táňa Fischerová
místopředsedkyně Barbora Seifertová
místopředseda Jaromír Hošek
člen předsednictva Milan Nosek
členka předsednictva Monika Šatavová
revizní komise
členka revizní komise Regina Rösslerová
rozhodčí komise
členka rozhodčí komise Eva Nosková
člen rozhodčí komise Jan Korál
Klíčové hnutí se rozhodlo v nadcházejících volbách kandidovat. Předcházela tomu diskuse o tom, zda se hnutí, které přináší základní systémové změny, má ucházet ve volbách o hlasy a tedy případně i o moc i tehdy, kdy ještě není jeho program v povědomí většího počtu lidí, a kdy zatím není ani dost těch, kteří by jeho programy mohli rozvíjet a uskutečňovat.
Rozhodli jsme se, že do voleb půjdeme, protože každý politický subjekt, který se o podporu veřejnosti uchází jí musí svoje vize představit. Na naší pražské kandidátce máme důvěryhodné a respektované lidi, kteří mají za sebou dlouholeté působení odborné i v občanské společnosti. Garantují náš program a stojí za ním vahou svých osobností. Takové kandidáty ani sympatizanty zatím nemáme v dalších volebních obvodech, abychom mohli sestavit více kandidátních listin.
Pražská kandidátka, která se skládá z členů Klíčového hnutí, členů hnutí Zelení a nestraníků v zipovém střídání mužů a žen, představuje jakýsi vzor toho, jak bychom si přáli, aby vypadaly naše kandidátky do budoucna po celé zemi. Na změny, jaké předsatvujeme, však nestačí desítka osobností. Potřebujeme, aby se lidé ve větších počtech začali zamýšlet nad idejemi, které nabízíme, a pokud je přijmou za své, aby se aktivně postavili do řady těch, kteří je začnou uskutečňovat, ať už na místě odborném, společenském nebo politickém.
Víme, že změnu můžeme začít prosazovat pouze společně. Neříkáme: věřte nám, zvolte nás a my to za Vás uděláme. Bez lidí aktivních a ochotných vzít na sebe kousek odpovědnosti se nemůže změnit nic.
V těchto volbách nemáme reálnou možnost něco začít měnit. Přesto jsou významné. Hlasy, které nám voliči věnují, nebudou ztracené. Budou znamenat velkou naději a příslib do budoucna. Bude to potvrzení, že lidé chtějí skutečnou proměnu společnosti a dostaneme-li významnější počet hlasů, bude to signál pro ostatní strany, že se něco děje a může to ovlivňovat i jejich postupnou proměnu.
Nežijeme pouze pro jedno volební období a v tomto starém systému není naděje, že by jakýkoli subjekt, který do něj vstupuje, mohl stávající korupční ekonomicko-politický kolos zastavit Vaše důvěra nám umožní mít spolu s Vámi větší vliv a slovo ve společnosti. Proto kandidujeme.
Lisabonská smlouva jistě není ideální. Problém však v našich očích
spočívá v přesně opačných argumentech než většiny jejích oponentů.
Za symptomatické považujeme už to, že Evropská unie vznikla původně jako
společenství uhlí a oceli, tj. jako společenství, ustanovené nikoli na
duchovních principech, ale na čistě obchodním pragmatismu. Teprve později
se její působení rozšířilo i na oblast lidských práv. Maastrichtská
smlouva vytvořila z EU hospodářskou a měnovou unii, založenou na
principech volného trhu. Lisabonská smlouva v tomto pojetí pokračuje a
podle některých analytiků „neotevírá možnost nové sociální a
ekonomické orientace po vytvoření vnitřního trhu.“ Další potíž
spočívá v tom, že nešvary, které sužují naší zemi, se praktikují
i v centrálních orgánech Evropské unie. I v ní mají lobbisté
přístup k politikům i poslancům a stejně jako na národní úrovni
prosazují velké a nadnárodní firmy svoje zájmy na úkor všech občanů
Evropy a jejich svobody. (Viz např. likvidaci kampeliček velkými bankami
prosazením požadavku neúnosně vysokého základního jmění, zápas
o smlouvu REACH – smlouva o sledování používání látek nebezpečných
pro životní prostředí a lidské zdraví, která skončila kompromisem,
vnucovaná důchodová reforma, atd.) Demokratické procesy jsou sice smlouvou
formálně zajištěné, ale v praxi sehnat milion hlasů z celé Evropské
unie, jako důvod pro změnu zákonů nebo zákonodárnou iniciativu není
snadné ani v elektronické podobě.
Tyto argumenty však z úst našich odpůrců Lisabonské smlouvy
nezaznívají. Právě naopak. Bojují proti Evropské unii s přáním
větší deregulace, prosazují Evropu bez barier, útočí na záchranné
sociální systémy, které umožňují alespoň přežít těm, kdo
v zápasech volného trhu mocných vypadli z kola. Bojují za národní
státy, nikoliv proto, aby centralizovanou moc vrátili zpět občanům, ale aby
zachovali nikým nekontrolovaná hřiště pro sebe a své kamarády. Prosazují
tedy vlastně svoje osobní zájmy, skryté pod nacionalistickými
požadavky.
Do této skupiny patří prezident Václav Klaus. Bez problému a uzardění
vypouští z láhve džina nacionalismu a starých nevyřešených vin a pod
požadavkem výjimky z Listiny práv a svobod oslabuje práva občanů České
republiky v EU.
Evropská unie nebude a nemůže být jiná a lepší, neoddělí-li se v ní tři oblasti sociální trojčlennosti, a neposílí-li se místní ekonomika a to tak, aby politika, ekonomika a duchovní život tvořily samostatné svéprávné a samosprávné části. Potom bude fungovat tak, jak má, místní společenství a regiony budou vzkvétat a nikdo si nebude klást otázky po jejím smyslu.
Otázka však je, jak toho dosáhnout. Je nutné, aby se začali spojovat občané, kteří si osvojili myšlenku sociální trojčlennosti a myšlenku lokální ekonomiky a sami začali vytvářet místní spolupracující společenství, která pak budou moci lépe ovlivňovat politické představitele, aby jim začali naslouchat. Dojde-li však k rozpadu Evropské unie nebo k jejímu rozdělení na dvou a tří rychlostní Evropu, bude pokračovat proces ovládání malých ekonomicky silnými subjekty mocnějších zemí a ovládání občanů politicko-ekonomickými nástroji. Je lépe prosazovat změny v rámci EU než připustit její rozpad. Aby se však začaly prosazovat nové pohledy a koncepce, museli by občané žádat tyto změny a v čele našeho státu by museli stát lidé s vizí, odhodláním, odvahou, kteří jsou si vědomi těchto výzev. Pak by srdce Evropy zase začalo tlouct a Evropská unie by naplňovala naděje, které do ní byly vloženy.
V rubrice dokumenty ke stažení byly přidány odkazy na zajímavou
ekonomickou literaturu a přednášku:
Margrit Kennedy: Peníze bez úroků a inflace
Hans Diefenbacher: Solidární ekonomika – alternativa globalizace?
Přednáška Andrease Clause o finanční krizi
První je změna myšlení. V okamžiku, kdy dojdeme k poznání, že je nutné oddělit od sebe politiku a ekonomiku (což je myšlenka, která už dnes zapouští kořeny v mysli mnoha lidí), udělali jsme první krok, a pak už můžeme hledat konkrétní způsoby, jak tento princip naplnit.
Prakticky, teď a tady, chceme začít změnou stávajících zákonů, které svou nedokonalostí ničí veřejnou sféru. Toto je náš program, program prvních konkrétních aktivit.
Budeme podporovat princip dobrovolnictví a altruismus, práci ve prospěch společnosti i dialog o tom, co se má realizovat na úrovni obce. Jsme pro posílení odpovědnosti každého občana za věci veřejné.
Přijetím těchto zákonů a zapracováním těchto principů se otevře cesta dalším krokům našeho programu, který bude postupně otevírat další možnosti proměny.
Neslibujeme zvyšování všech možných dávek (i když po přechodnou dobu společnost musí pomáhat spolu s dalšími programy všem slabým a sociálně potřebným, kteří nemají sílu vlastními prostředky se dostat ze sociálního vyloučení), ale život, ve kterém lidé za sebe odpovídají a o kterém sami rozhodují. Věříme, že oslovíme ty z Vás, kdo vidí věci stejně.
Vážení a milí zájemci o Klíčové hnutí,
vítáme Vás na inovovaných stránkách KH. Nějakou dobu jsme o sobě
nedávali vědět, protože jsme pracovali na změnách stránek a také
přemýšleli o dalším směřování hnutí.
Víme, že mnoho lidí v naší společnosti je zasaženo skepsí a celkem
oprávněnou nedůvěrou ve věci veřejné a zejména ve fungování
politických stran, protože mnohokrát byla jejich naděje zklamána.
Nedůvěra však není program a nevede k ničemu dobrému.
Pokud se nebudou objevovat lidé, ochotní převzít alespoň malou část
odpovědnosti za věci veřejné, nic se u nás nezmění a naopak
nastartovaný trend zhrubnutí politiky i ulpívání na starých, dobou
překonaných konceptech se bude zhoršovat. Současná finanční a ekonomická
krize jenom dotvrzuje omylnost a neopravitelnost starých konceptů. Náš
program nabízí nové pohledy na uspořádaní a fungování společnosti.
Uvědomujeme si však, že princip trojčlennosti sociálního organismu,
který jsme převzali od rakouského filosofa a zakladatele antroposofie Rudolfa
Steinera, není pro mnoho lidí jasně srozumitelný, a proto jsme se rozhodli
vysvětlovat jeho možnosti na příkladu jednotlivých oblastí či zákonů.
Postupně budeme na našich stránkách uveřejňovat vlastní krátké texty a
odkazy na speciální literaturu.
Jsme přesvědčeni, že tento koncept, který spatřil světlo světa na konci
první světové války, přináší i dnes zřejmě jediné možné řešení
patové situace, která vznikla právě zájmovým propojením politiky
s ekonomikou a právní oblastí. Tyto často netransparentní mocné síly
ovlivňují zákony i ekonomiku a způsobují krize, které přicházejí jedna
za druhou. Proto Vám budeme nabízet detailnější pohled na některé
konkrétní problémy.
Myšlenka sociální trojčlennosti by se mohla zavádět postupně, pokud lidé pochopí, že do krize nás zavedla právě propojenost ekonomiky s politikou a vyloučení spolupráce s duchovní oblastí (a popření její autonomie). Cesta ven vede zejména uvědoměním si této situace a postupnou realizací oddělování těchto tří částí sociálního organismu. Podle původních představ Rudolfa Steinera by v konečné fázi mohl existovat trojčlenný parlament, přičemž všichni občané by volili pouze do jedné části, kam by patřily věci vojenství a bezpečnosti (zahraniční politiky?). Do ostatních dvou by své zástupce delegovali samostatně lidé z družstev, podniků, zkrátka všech ekonomických celků a stejně tak by lidé z oblasti duchovní sféry delegovali (volili) sami své zástupce. Tyto tři části by projednávaly samostatně záležitosti ve své působnosti. Senát by pak tvořili zástupci všech tří oblastí. Rudolf Steiner na tyto tři oddělené principy aplikoval hesla francouzské revoluce a ke každému přiřadil jedno, které by jej charakterizovat. Tak myšlenka volnosti (svobody) patří do oblasti duchovního života, kde svoboda jednotlivce je zásadní a nezbytná. Bez této svobody se jedinec nemůže rozvíjet. Nelze ji však aplikovat do druhých dvou oblastí. Rovnost náleží do oblasti politicko-právní. Tam patří vyjednávání smluv, kde jsou si všichni rovni a dojednávají vzájemné vztahy. Před zákonem jsou si rovněž všichni rovni. V ekonomické oblasti se uplatňuje třetí heslo – bratrství (spolupráce). To je vyjádřeno dělbou práce, kde výsledek jednoho slouží druhému a naopak. Nikdo nemůže existovat samostatně bez druhého. V této oblasti není možno uplatňovat svobodu, která by zde nadělala (a tak se také v současnosti děje) jenom zmatek. Tyto oblasti musí být odděleny, ale musí spolupracovat a dojednávat společně ty záležitosti, které se týkají všech, a kde je spolupráce jednotlivých složek nezbytná.
Pro dokreslení uvádíme citát R.Steinera z ekonomické oblasti, ale současně i z oblasti duchovního pohledu.
„Každý člověk pracuje pro druhého, musí v něm vidět důvod své práce. Když má pracovat pro celek, musí pociťovat cenu, bytostnost a význam tohoto celku. Celek má být naplněn skutečným duchem, na kterém má každý účast. Musí být takový, že si každý řekne: Je to správné a chci, aby to takové bylo. Celek musí mít duchovní poslání a každý musí chtít přispět k tomu, aby toto duchovní poslání bylo splněno.“
18. června se konalo ustavující valné shromáždění. Byly vnitřní orgány založeny a nyní začínáme budovat místní společenství. O informace je možné napsat na adresu KH. Stojíme na lidech aktivních, tvůrčích a idealistických, kteří vnímají veřejný prostor jako službu společnosti v součinnosti s druhými. Jsme přesvědčeni, že lidí, které trápí současný stav naší společnosti a rozhodli se začít něco dělat pro to, aby společnost fungovala lépe, není málo a že se budeme postupně vzrůstat.. Bez návratu ideálů a nových vizí se nemůžeme pohnout z místa. Je to jenom na nás.