K důležité volbě ombudsmana

10. 2. 2014

Pozornost veřejnosti je v tyto dny zaměřena nejenom na vznik nové vlády, ale také na volbu nového ombudsmana/ky. Po rezignaci Pavla Varvařovského se vlastně poprvé od volby Otakara Motejla začaly objevovat otázky, jak by měla vypadat osobnost, která bude tuto funkci zastávat i jaké je její místo ve společnosti. Přestože pravomoci ombudsmana jsou omezené, má jeho slovo i postoj velký význam. Je-li navíc jeho autorita u lidí nezpochybnitelná, může značnou měrou přispívat k nápravě poměrů a ke kultivaci mravů v zemi.

Kancelář ochránce práv má velké právní oddělení, protože pracuje se zákony. To, že prvními ombudsmany byli právníci je spíše shoda okolností. Právník a po nějakou dobu ministr spravedlnosti Otakar Motejl byl zvolen hlavně proto, že se za minulého režimu odvážně zastával lidí, režimu nepohodlným. Nebylo pochyb o tom, že je osobou na pravém místě, zvláště, měl –li navíc ještě k sobě jako zástupkyni další statečnou obhájkyni lidských práv, která to dokládala svými postoji po celý svůj život, Annu Šabatovou. Tato dvojice nasadila laťku vysoko a ukázala cestu, kudy jít. Právě oni získali kanceláři ve společnosti úctu a respekt.

Někteří možná zachytili zprávu, že i já jsem se ocitla v návrhu na možné kandidáty na toto místo. Před vánoci mne kvůli tomu oslovil Martin Stropnický a já jsem si z mnoha důvodů dala tři dny na rozmyšlenou. Bylo mi jasné, že především zavolám právě Annu Šabatovou, aby mi řekla svůj názor a také, abych vyloučila její možnou kandidaturu, protože ji z výše uvedených důvodů ji považuji za nejlepší možnou volbu. Sdělila mi, že z osobních důvodů nemůže kandidovat a proto jsem posléze, vědoma si důležitosti této volby, řekla ano. Hanka Šabatová však po rodinném zvažování změnila názor a rozhodla se, že kandidaturu přece jenom zvedne. Tím pro mne skončilo moje angažmá v této věci, protože proti tak kvalitní osobnosti nechci jít v žádném případě a znamenalo by to pouze oslabení její možnosti být zvolena.

V tuto chvíli má zřejmě dva protikandidáty, oba právníky. Jejich právní erudici v žádném případě nemohu zpochybňovat, mám však dojem, že se začíná zapomínat na to, že nemá jít o pouhou odbornost, ale v úvahu se musí vzít celý život a životní postoje toho, kdo by měl hájit lidská práva druhých lidí. Kromě toho dlouhodobě zastávám názor, že politici mají zastávat pozice, na které byli zvoleni, ale nemají se odtamtud rozlévat na všechna další místa ve veřejné správě.

Jistě: výjimka může někdy potvrzovat pravidlo, jak tomu bylo v případě šéfa NKÚ Lubomíra Voleníka a nebo současného prezidenta úřadu Miloslava Kaly, ale neplatí to vždy a v dnešní praxi se to stává téměř samozřejmostí. Takováto místa by měla patřit důvěryhodným a osvědčeným lidem z občanské společnosti. Není dobré považovat je pouze za stupínky na osobní cestě ke kariéře, ale za službu.

Věřím, že i ti, kdo budou ombudsmana/nku volit ve sněmovně si budou vědomi toho, jak je jejich volba důležitá. Na ní se ukáže, jak vážně se berou předvolební sliby a hesla, jak dalece chtějí noví poslanci opravdu přispět k nápravě poměrů i jak se dokáží oprostit od osobních vazeb a vztahů.

Všichni toužíme po“ fungujícím státu“ a „aby bylo lépe“. Tato volba bude prvním testem nové sněmovny.

 

Táňa Fischerová


Český helsinský výbor