Nekrolog za Karla Hofmana od Táni Fischerové

23. 2. 2014

21.2.2014 tragicky zahynul náš člen Karel Hofman. Karel s námi nebyl dlouho. Přidal se k nám asi před dvěma lety, ale okamžitě se stal jedním z nejaktivnějších členů. Zorganizoval a moderoval besedu ve Varnsdorfu, kde žil, účastnil se voleb, stal se spoluzakladatelem svépomocného družstva ve Varnsdorfu, studoval z vlastního zájmu veškeré knihy, které potřeboval znát, aby rozuměl principu sociální trojčlennosti i autentického družstevnictví. K tomu vedle své práce fotografoval a sportoval. Stihl toho neuvěřitelně mnoho, jakoby nějak věděl, že jeho čas je omezen. Karel byl (jak těžko se to píše) vzácný člověk. Bude nám scházet a jsme šťastní, že jsme ho mohli poznat a že se stal naším věrným a přesvědčeným členem. Krátce před svým odchodem nám poslal svůj článek, který chtěl uveřejnit v regionálních novinách. Prý byl pro ně dlouhý a tak ho jako jeho odkaz uveřejňujeme my. Karel nám jistě bude dál pomáhat shora a jeho úsilí a naděje s námi zůstává.

Táňa Fischerová

 

OTROCI A OTROKÁŘI

Proč? A jak?

Jak je možné, že se v naší zemi dějí takové věci, jaké se dějí? Proč je tolik lidí, kteří okrádají ostatní lidi? Proč je mnoho věcí postaveno proti zdravému rozumu?

Tyto otázky a mnoho dalších, jsou předmětem mnoha diskusí, od nejrůznějších restaurací po mnohá diskusní fóra na internetových portálech. Rozhodně je dobré neustále se ptát proč a přemýšlet. To ale mnohdy nestačí, protože rozum je na některé věci krátký. Pro pochopení některých dějů je potřeba zajít mnohem hlouběji než náš rozum připouští. Na tyto děje se musíme dívat z opravdu široké perspektivy. Ať chceme nebo nechceme, jsme součástí této společnosti, tohoto světa a jako takovou ji spoluvytváříme, takže jsme spoluzodpovědni za to, jaká je. Vím, že se to mnohým nelíbí, ale je to tak. Také jsme jediní, kteří to mohou ovlivnit nebo změnit.

Naše společnost a samozřejmě, že nejenom naše, je u konce svého funkčního období. Stala se neschopnou v řešení lokálních i globálních problémů současné doby. Mnozí z nás to již dávno pochopili, chápou a hledají myšlenky, principy, které by nás posunuly dál z bludného kruhu a které by lépe fungovaly ku prospěchu člověka a všeho živého i neživého na této planetě, zpět ke své přirozenosti.

Bohužel je zde velký odpor z určitého pro nás nepochopitelného prostoru a tím jsme my sami a naše nižší Já. Především jsou to naše strachy ze všeho možného i nemožného. Z toho vyplývá potřeba změnit sami sebe nebo přinejmenším náš pohled na svět okolo nás samotných, což je jedna z nejtěžších, leč klíčových věcí. Pokud se dokážeme zbavit strachu z budoucnosti nebo z minulosti, který je ve všech směrech destruktivní a začneme řešit problémy, které přicházejí v přítomnosti, budeme v tomto řešení mnohem úspěšnější, než jsme si zprvu mysleli. Náš společný prostor, společenský systém a nejenom on je nastaven tak, aby v nás podporoval ty prvky, které strachy produkují. Tímto jsme mnohem ovladatelnější a také nespokojenější. Proto také cítíme rozpor mezi tím, jaký život žijeme a jaký bychom žít chtěli a mezi tím jak by měla vypadat společnost a jak vypadá. Pokud to takto chápeme a přijmeme, má to pro nás samotné i pro tuto společnost pozitivní přínos.

V každém z nás a v naší přirozenosti jsou obsaženy principy ideální společnosti, ty se však v reálném životě různě promíchávají, pokřivují a tento nevyvážený mix se projevuje ve formě nějakého systému, který je vždy vůči lidem i jiným životním formám, až nepřátelský. Takovéto systémy vyhovují vládnoucím menšinám a lidem ne zřídka postiženým jistou ztrátou soucitu a sounáležení s okolním světem.

Pokud do našeho chápání a myšlení zakotvíme široké pochopení okolností, začneme hledat možnosti nápravy toho, co je pokřiveno v nás samých i v našem systému. Jakmile učiníme první krok, začne se nám objevovat cesta se stále jasnějšími kroky směrem k jiné společnosti založené na principech trojčlenného rozdělení celého systému. Tyto principy jsou pro člověka přirozené, nevytvářejí vnitřní rozpor a jsou staré jako lidstvo samo. S modernějším, pro naše současné chápání bližším zpracováním takovéto společnosti přišel před zhruba sto lety Rudolf Steiner. Toto uspořádání nazval „Trojčlennost sociálního organismu“, protože skutečná společnost lidí je živý, stále se proměňující a vyvíjející organismus.

Podstata lidské bytosti je složena ze 3 složek, stejně jako jakýkoli státní útvar. Každá tato část (hospodářství, kultura a právo), má nárok na samostatný život a nemá být ovládána jednou z nich, jak jsme toho byli svědky za socialismu, kdy stát diktoval, jak se má chovat hospodářství a kultura a jak jsme toho svědky dnes, kdy hospodářství (ekonomika), diktuje právu a kultuře skrze peníze. V takové společnosti se peníze stávají zlým pánem a ne dobrým sluhou.

Uspořádání společnosti podle principů sociální trojčlennosti není žádná utopistická teorie, ale velmi praktický návod na řešení většiny problémů současnosti, a to naprosto přirozeným způsobem. Tyto principy se již nějakou dobu ve velmi omezené podobě praktikují na celém světě. Například v Československu před a za, první republiky v podobě družstevnictví. Tímto způsobem lidé řešili diktát kapitálu a otrockou práci zpočátku hlavně na venkově. Později se členy družstev stalo téměř devadesát procent obyvatel Československa a tvořili hybnou složku celé společnosti hlavně v hospodářské sféře.

Tyto tři složky mají hesla (svoboda, rovnost, bratrství) a jsou obsaženy v celém našem životě. Svoboda je potřebná, neboť dovoluje každému člověku, aby se vyvíjel a rozvíjel podle svých sil. Rovnost je oprávněná, poněvadž každému zaručuje to, co přísluší i druhému. Bratrství je nutné, protože každému poskytuje to, co potřebuje, podle jeho situace a míry jeho potřeb: ne každému stejně, ale každému to, co mu odpovídá.

V naší zemi je málo těch, co nutnost takovéhoto uspořádání chápou a ještě méně těch, co to naplňují v praxi. Přesto můžeme vidět, že potřeba takovéhoto uspořádání narůstá a je odrazem nevyhovujících společenských poměrů. Společnost je třeba postupně přeměňovat ze dvou směrů za 1. zdola (občanskou iniciativou každého jednotlivce a přijmutí zodpovědnosti, dále rozšiřování družstevnictví). Za 2. shora (tvorbou podpůrných zákonů a medializací těchto principů uspořádání společnosti). Zatím se však 1. směr zdá být jedinou hybnou silou a 2. je v rozporu se zájmy vládnoucích elit a nadnárodních společností.

V České republice je jen jedno hnutí, které má přímo ve svém programu podporu těchto principů a tím je „Klíčové hnutí“, fungování tohoto hnutí ve své podstatě tvoří paralelu s filosofií, kterou prosazuje. Osobně se s touto filosofií shoduji, proto jsem se stal jejím členem. Předsedkyní Klíčového hnutí je neúnavná, charakterní a všem nám lidsky blízká Táňa Fischerová.

Cesta přes parlament je jedna z možností, která by jistě urychlila vývoj nezbytných změn.

V našem městě se podařilo založit svépomocné družstvo Mandava, což je první vlaštovka v našem regionu, která přináší praktické naplňování výše zmíněných principů, zatím bohužel s omezením pouze na ekonomickou část trojčlennosti. Tato cesta je pro budoucnost obcí, měst, regionů, států a lidí v nich žijících, nezbytností. Mám rád jedno heslo, které svou jednoduchostí a hlubokou pravdivostí mnohé přesahuje. „MYSLET GLOBÁLNĚ a ŽÍT LOKÁLNĚ“. Pro vysvětlení, myslet globálně znamená uvědomování si sebe v přímém propojení s okolním světem v širším kontextu. Žít lokálně znamená, že žiji teď a tady a zajímá mě to, co se zde děje, protože žiji v jedné velké rodině zvané město nebo region.

Vše co je zde psáno, jsou pouze mé subjektivní poznatky získané z mnoha informačních zdrojů a vlastního pozorování. Tudíž se nemusí shodovat s názory mnohých.

Mnoho vnitřní Lásky a dobrých rozhodnutí v roce 2014 všem spoluobčanům přeje Karel Hofman


Český helsinský výbor