Rozhovor s Táňou Fischerovou pro studentský list Chronicle

1. 3. 2015

Z MINULOSTI DO BUDOUCNOSTI

Máte zkušenost s historicky první přímou volbou prezidenta v České republice. Považujete přímou volbu prezidenta jako správnou formu, správný model volby hlavy státu?

Ano, byla jsem pro přímou volbu i proto, že praxe zastupitelské demokracie stojí na předpokladu, že touto formou bude vybrán osvícenými politiky nejvhodnější kandidát. Bohužel to takto nefunguje. Problém vidím i v tom, že se rozhoduje pouze mezi stranickými kandidáty a nezávislé mravní osobnosti, které by podle mne na tomto místě byly žádoucí, se nikdy do tohoto výběru nedostanou. Navíc se ukázalo se, že mocenské skupiny zvenku mají na volbu velký vliv a jsou dalšími skrytými hráči ve volbě. Při posílání patron a ztrácení se poslanců a senátorů už to pochopili všichni. Proto se zdála jediným logickým řešením situace přímá volba. Ukazuje se však, že i tady rozhodují velké peníze, volební průzkumy na objednávku a media. Pokud se nevrátíme ke skutečným hodnotám, je jedno, jakým způsobem volíme, vždy to dopadne podobně.

Relativně rychle po první volbě prezidenta se začalo hovořit o volbě druhé. Existuje pro vás možnost, že byste se voleb účastnila i podruhé? Prosím, odůvodněte své stanovisko.

Už jsem řekla, že na 99% ne. Jedno procento ponechávám v záloze pro případ, že by se něco ve společnosti zásadně změnilo a bylo z nějakého důvodu dobré a užitečné, abych do toho znovu šla. Jinak ovšem myslím, že žádná nezávislá osobnost nemá šanci. Už pro ten stávající volební systém. Lidé totiž vždycky budou volit ty velké, protože mají pocit, že jinak jejich hlas propadne. Takže raději volí toho, koho nechtějí, tzv. menší zlo, než toho, koho by možná chtěli, ale ocitá se v průzkumech někde v dolní polovině. Jsem pro preferenční volební systém, jaký existuje v některých zemích, kdy můžete vybrat a zaškrtnout tři kandidáty. Když Vaše číslo jedna nedostane dost hlasů, je ve hře číslo dvě, nakonec číslo tři. Kdo jich má nejvíc, je zvolen. Pak se nebojíte volit svého kandidáta a stačí jedno kolo. Obávám se, že z mnoha důvodů tento model nebude nikdy zaveden.

Během posledních zhruba šesti měsíců se rozmohla vlna protestů vůči současnému panu prezidentovi Miloši Zemanovi. Jedním z hlavních důvodů protestů byl jeho slovní projev v pořadu "Hovory z Lán". Byl mu vyčítán jeho až pejorativní projev. Přísluší taková slovní zásoba a vyjadřování tímto způsobem postu prezidenta republiky?

Tady jsme znovu u toho, že bychom si nejdřív měli definovat, jakého prezidenta chceme. Někdo má možná zrovna rád silná slova a silné postoje. Já si myslím, že v čele státu má být osoba, která vzbuzuje úctu, osoba s velkou autoritou, která se neodvozuje od silných slov a urážek, ale od celoživotní bezúhonné minulosti a práce pro ostatní. Máme tady samozřejmě příklad T.G. Masaryka a V. Havla. Oba dva ctili slovo a znali jeho moc. Prezident M. Zeman bohužel toto nejen nevnímá, ale dokonce programově nechce.

Vnímáte tyto protesty jako hrubé a nepatřící?

Říká se „na hrubý pytel hrubá záplata“, nebo „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Prezident provokuje a dostává se mu stejného jednání. Já osobně si ale nemyslím, že se má reagovat házením vajíček nebo vracet stejně hrubé urážky. Pak se kultura obecně snižuje a nikdo už ani nevnímá, že se noříme do bahna, kde budeme všichni špinaví. Ale mluvit jasně a jasnými argumenty, je nutné.

Před dvěma týdny byl odvysílán pořad ČT1 "Máte slovo", kde se hovořilo o úpravě ústavy, aby se omezilo pole působnosti hlavy státu. Jak toto vnímáte? Popřípadě, na jakou stranu byste se postavila, být účastníkem té samé debaty a proč.

O úpravě ústavy se mluví už dlouho. I za mé působnosti ve sněmovně ( 2002-2006) vznikla skupina, která o změnách diskutovala. Jemné změny ostatně už jsou. Pavel Rychetský a další dlouhodobě upozorňují na problematická místa. Asi je třeba nad tím přemýšlet, ale vždycky opatrně. Vyváženost jednotlivých mocí je důležitá a teď se narušuje tím, že Miloš Zeman se domnívá, že přímá volba mu přinesla větší pravomoci, ačkoli ústava zůstala stejná. Vždycky záleží na zdrženlivosti a charakteru osoby, která je na tomto místě. Protože se současný prezident netají tím, že chce moc, se kterou se v ústavě nepočítalo, hledají se pojistky, jak jej usadit do přiměřených mezí. Ústavní právníci však říkají, že ty mantinely mohou dávat už dnes politici žalobami k Ústavnímu soudu, ale nedělají to. Takže já bych pro nějaké opatrné změny byla, ale po uvážení a dlouhodobé diskusi.

 

ŽENA V POLITICE

Jak nahlížíte na současnou politiku? Na složení vlády, ve kterém je nyní?

Po vládě Petra Nečase se každá vláda zdá úlevou. Zejména v sociálním vidění. Jinak se ovšem objevují další úskalí, jako je například diskuse o zahraniční politice a lidských právech. Dávat přednost obchodu před lidskými právy (což se ovšem děje v celém světě) se nevyplácí a bude to mít své důsledky. Mocní ekonomičtí hráči ovlivňují i tuto vládu a v nejmocnější pozici sedí oligarcha, který má moc politickou, ekonomickou i mediální. Což je něco, o čem bychom po roce 1989 ani omylem nesnili. Špatné předchozí vlády a stranický systém v pádu tuto situaci připravili. To však neznamená, že v tom není největší nebezpečí pro budoucnost. Lze jen doufat, že se lidé proberou a pochopí, co se tady stalo a  začnou uvažovat. Jinak mi vadí, že naše vláda souhlasí se smlouvou TTIP, ačkoli v celé Evropě je mnoho protestů, u nás se o ní téměř nemluví a vláda ji podporuje.

Jste jednou ze tří žen, společně s paní Zuzanou Roithovou a Janou Bobošíkovou, které prošly prvním kolem přímé volby prezidenta. Domníváte se, že je zapotřebí většího počtu žen v politice?

Ano. Ženy by přinesly jiné pohledy na politiku a společnost. Zastávají měkké pohledy a jsou sociálnější. Tvrdé lokty a zápas každého s každým společnost zahubí.

Proč si myslíte, že to procento žen je tak malé?

Důvodů je víc. Nikomu se nechce do ringu. Ženy mají také rodiny a nechtějí je opouštět tak, jak to politika vyžaduje. Ale v místní politice je jich hodně a jejich počty stále rostou. Takže je vidět, že to neplatí obecně.

Bylo by správným krokem zavést jakési kvóty do politických stran, jak už se o tomto tématu hovoří dlouhodobě v rámci firem, popřípadě vrcholných pozic ve firmách?

Byla jsem na kvóty odjakživa opatrná. Úmysl je dobrý, protože muži opravdu nechtějí pouštět ženy mezi sebe. S kvótami se ale může stát, že se na nějaké pozice dostanou ženy jenom proto, že jsou ženy. Rozhodovat by měla vždy jen kvalita osobnosti a odbornost a ne pohlaví. Bohužel to v dnešním světě tak nefunguje a systém kvót by mohl nastartovat změnu.

 

EXODUS DO EVROPY

Je obecně známo, že jste věrná a hrdá zastánkyně občanské společnosti a v mnohém i referend. Co pro vás přesně znamená pojem "Občanská společnost"? Domníváte se, že i na takovém předmětu jako je pomoc emigrantům do České republiky, kteří nemají domov jinde, je lepší se podílet referendem? Přesně tak totiž navrhl řešení ministr vnitra pan Chovanec na konci listopadu loňského roku.

Ano, jsem zastánkyní referend, protože pak se občané opravdu mohou podílet na rozhodování o sobě samých a o veřejném prostoru. Patří k tomu také dobrá informovanost, aby se mohli kvalifikovaně rozhodovat. Co trochu brzdí můj optimismus, je chabá účast občanů v místních referendech, kde rozhodují o věcech, které se jich týkají. Jen menšina je aktivní a s tím nelze věci měnit. Proto se musíme učit chápat, že můžeme mít věci ve vlastních rukou, než jen dobrovolně rezignovat. Nemůžeme se pak vymlouvat na jiné. Toho využívají politici, kteří v referendech vidí omezování své moci a nastavili kvorum pro referenda vysoké, takže se většinou nevede naplnit účast, aby byla platná. Pokud jde o referendum o přijetí části uprchlíků, v tom vidím naopak alibismus politiků, kteří dobře vědí, jak by to dopadlo a nechtějí odpovědnost vzít na sebe. Přitom pomoc lidem v nouzi a ohrožených na životech je základem lidství. Je to potom samozřejmě věcí kvót, ale mluvilo se u nás o tak nízkém čísle, že to nemůže nikoho ohrozit.

Vidíte přijímaní uprchlíků na území České republiky jako něco, čeho nejsme, ať už ze sociálních či ekonomických důvodů, schopni?

Samozřejmě, že toho jsme schopni. Teď k nám přijedou krajané z Ukrajiny a nikdo v tom nevidí problém. Problém je v tom, že ubývá pracovních míst pro všechny lidi, takže lidé mají strach, že jim někdo vezme práci, když lidé z venku jsou obyčejně nuceni přijmout ještě horší podmínky než naši občané. Problém je tedy v ekonomickém systému, který přináší nerovnost mezi lidmi a tu pak přelévá do dalších oblastí.

Z evropského hlediska – měli bychom přijmout určitou část problémů s uprchlíky na svá bedra? Anebo se snažit nejdříve postavit co nejsilnější sociální systém a až poté?

Měli bychom nalézt dobrý sociální i ekonomický systém, to nepochybně. To je úkol pro všechny země a pro budoucnost. Ale musíme se podívat na vlastní hodnoty, jestli je náhodou už dávno v tichosti neopouštíme. Pokud stavíme na první místo zisk a obchod, nic dobrého z toho nevzejde. Proč nás nemají rádi v žádné zemi, kde nás původně vítali s nadšením, jako je např. Irák? Protože po vojenském vítězství následovaly firmy nejmocnějších států a žádný prospěch tamním obyvatelům nepřinesly. Pouze si všichni rozdělili oblasti zisku a moci a lidem se tam nedařilo lépe, ale hůře. A stalo se z toho pole válečné. Něco je tedy asi špatně. Takže zpátky k Vaší otázce. Jsme za uprchlíky také odpovědní naší špatnou politikou a máme jim co vracet. Až jim tam začneme ekonomicky pomáhat, tak jako po druhé světové válce USA Německu, které se proměnilo v demokratický stát, ubude uprchlíků.

Jak vnímáte imigrační politiku České republiky? A také celé Evropské unie?

EU dělá v tomto ohledu, co může. Italové jsou v tom sami a prosí o pomoc. Mnoho zemí přijímá uprchlíky v mnohem větším množství. My jsme vždycky byli opatrní. Ale musím připomenout období války v Bosně, kdy jsme přijímali dost lidí na dočasný pobyt. Když válka skončila, mnozí z nich se vrátili a menší část tady žije a jsou naší součástí. Proč tento institut dočasného pobytu nemůžeme zavést dnes, nechápu. Jsme země emigrantů a máme co vracet. Naše pštrosí politika není něco, na co můžeme být hrdí.

 

MALÝ KOUSEK EVROPSKÉHO KONTINENTU

Ve věci Řecka se v poslední době hovoří o tom, zda-li by bylo řešení jeho zadlužení, mu dluhy odpustit, a pakliže nikoli – vyloučit z Evropské unie. Jakou vidíte budoucnost Řecka?

Bohužel spíše černě. Obávám se, že „trojka” je a bude nemilosrdná. Přála bych si, aby zvítězil rozum. Řekové žádají, aby mohli splácet při ekonomickém růstu a ne, když jsou na kolenou. To je přirozené a jedině tak může zase nastat nějaká rovnováha. Kdyby si tak jako dnes EU počínaly vítězné mocnosti po druhé světové válce, Německo by zůstalo v troskách a nikdy by se nezvedlo na úroveň, na které je dnes. My zapomínáme na to, že po první světové válce nelidské podmínky nastavené Německu vedly ke vzniku fašismu a další války. Dostanete-li druhé ke dnu a neumožníte- li jim se zvednout, co můžete očekávat? Navíc ty dluhy jsou způsobené mnoha faktory. Jedním z nich bylo,že měli neuvěřitelně vysoké vojenské výdaje. Dále všichni věděli nebo tušili, že Řekové falšují čísla a statistiky a mlčeli. I věřitelé jsou odpovědní. Půjčovali a věděli,že Řecko nedokáže splácet. Mají tedy svůj podíl na této situaci. Jsou to hlavně banky, které vyžadují velké úroky. Všechny státy světa jsou zadlužené a nejsou schopny své dluhy splácet. Co bude dál? V minulosti lidé věděli,že vždy po nějaké době je třeba dluhy smazat a začít znovu s čistým štítem. K tomu bude muset zase dojít. Všechno bohatství světa je v rukou menšiny a většina se neuživí. Řecko je začátek.

Před dvěma dny byl vyhlášen klid zbraní na území Ukrajiny. Pakliže by klid zbraní nenastal, prezident Porošenko je připraven vyhlásit na území Ukrajiny válečný stav. Zatím není zcela k dnešnímu datu jisté, zda-li ke klidu zbraní došlo. Ať už ze západu či východu putují na Ukrajinu další a další konvoje. Oficiální zdroje udávají, že se jedná o humanitární pomoc (léky, stavební materiál), ale existují i důkazy o tom, že se v těchto konvojích vozí zbraně. Co čeká v následujících týdnech Ukrajinu? Kde vidíte, jako bojovnice za lidská práva, cestu z pekla, které prožívají hlavně civilisté a místní, ven?

Ukrajina je další bolavý vřed, který se rozšiřuje a hrozí zachvátit další a další místa. Z toho, co vím, je to mimo jiné také válka oligarchů, kteří chtějí rozšířit nebo hájit svá teritoria. Pokud svět dovolí soukromé armády a polovojenské jednotky, financované oligarchy, nebude nikdy mír. Takové jednotky nikomu nepodléhají a dělají si, co samy chtějí. Nevím, proč se o tom víc nemluví. Kromě toho se do toho zamíchal svět se svými zájmy. Na civilisty a místní obyvatele nedbá nikdo. Obě strany si uprostřed jejich životů a domovů udělaly bojiště. I když někteří místní se ze zoufalství přidali. Jsem žena a nemohu souhlasit s válkou. My jsme se také rozdělili pokojně. Slováci chtěli odejít, tak šli. Představa,že bychom tam poslali tanky, aby s námi zůstali, je pro nás nepředstavitelná. Ukrajina je vytunelovaná a rozkradená země. Ví se, že nikdo není schopen ji ufinancovat, zvláště při poměrech, které tam vládnou. Klidně mohli udělat federalizaci nebo když chtěli obyvatelé k Rusku, nechat Putina, aby východu finančně pomohl. Brzy by to skončilo, protože by na to neměl. Teď se tam rozhořívá beznadějný konflikt, který nemá řešení. A válka je pro někoho také výhodný kšeft, v tom je ten problém.

Ukrajina také žádá Západ o pomoc s dodávkami obranné techniky. Měli bychom její volání vyslyšet? Je vzácné a v zásadě významné, že se o vojenské pomoci Ukrajině mluví a reálně uvažuje. Ozývají se ale také silné hlasy odpůrců. Silné argumenty jsou na obou stranách. Kam se přiklonit? Časopis Respekt v minulém čísle píše: „Česká vláda, jejíž ministři zahraničí i obrany myšlenku vojenské pomoci Ukrajině odmítli, patří v Evropě těm, které zjevnou realitu nechtějí přijmout. Česka se ale podle nové bezpečnostní strategie přímé ohrožení netýká. Není úplně jasné proč. Zřejmě proto, že mezi Ukrajinou a Českem leží Slovensko.“ Jaký je váš názor?

Kam se dají zbraně, tam se bude zabíjet. a nebude to mít konce. Konflikt se navíc může rozšiřovat. Válka je šílenství. Ukrajina by měla být neutrální a být prostorem mezi Ruskem a Evropou a mít dobré vztahy s oběma. Ekonomické i politické. Nic jiného nebude fungovat. Jedině diplomatická jednání mohou přinést řešení. Vidím vinu na obou stranách, je třeba si to uvědomit a začít věci řešit s rozvahou.

 

ZVEŘEJŇOVAT?

Obrovskou debatou se stala událost předminulého týdne, kdy americká televizní stanice FOX News uveřejnila video o upálení zaživa jordánského pilota Islámským státem v plné délce a šíři. Jednou z misek vah je názor, že sami čtenáři si mohou odkaz rozkliknout. Druhou miskou vah je argument, že tímto televize přijala roli subjektu, který vdechuje tomuto zločinu život. Vystavil tím potenciální množství dětí a v neposlední řadě může dojít k neúmyslnému posílení propagandistického podtextu videa. Šéfredaktor serveru iHNED.cz Miloš Čermák tvrdí, že je to zbytečné a především neetické. Je to tak?

Souhlasím s tím, že šířit tyto obrazy je potvrzování násilí. S tím také vrazi počítají. To přece chtějí. Kdybychom se na to nedívali, nebylo by to účinné. A my jim v tom tímto zveřejňováním pomáháme. Tak také vzrůstá náš strach a naše nenávist. Děláme přesně to, co chtějí. Už to jak říkáme – upálení zaživa. Tím zvětšujeme hrůzu tohoto činu. Vždyť upálení samo o sobě znamená upálení živého člověka. Karel Čapek kdysi napsal v jednom ze svých cestopisů, když viděl, jak nějaké zvíře požírá jiné „ Já vím, že příroda někdy bývá ke svým tvorům krutá. Ale proč se mám na to dívat?” A to je přesně ta pravda. Stáváme se diváky všech hrůzných nebo intimních věcí, které nás znecitlivují, ničí a zavalují rezignací. Obranou je pravý opak. Masarykovo – nebát se a nekrást. A nenechat se manipulovat. Nikdy a nikým.


Český helsinský výbor