Komu svědčí povinná maturita z matematiky?

6. 6. 2016

Když jsem byla před lety poslankyní parlamentu, věnovala jsem se mnoha oborům a v mnoha narazila při projednávání různých zákonů na odpor. Většinou jsem jej dopředu očekávala a tak jsem reakcemi nebyla zaskočená. Dvě nečekaná překvapení jsem však zažila. V jednom šlo o samostatné působení porodních asistentek, kde jsem naivně neviděla žádný problém, ve druhém o povinnou maturitu z matematiky. V obou případech jsem čekala věcnou diskusi, ne však vzedmutí vášní a útoky, jako kdyby člověk omylem sáhl do hnízda sršňů. Nechápala jsem důvod takové reakce do té doby, než jsem pochopila, že jsem narazila na lobby příslušných skupin, které nechtěly připustit ztrátu vlivu.

Obě témata se dnes vracejí. O porodech dnes mluvit nechci. Ale povinná maturita z matematiky je již schválená a diskuse o ní stále hýbá společností a bude jí hýbat i dál. Tehdy se mi podařilo v novele školského zákona pozměňovacím návrhem povinnou maturitu z matematiky ze zákona vypustit. Bylo to i díky tehdejší ministryni školství Petře Buzkové, která pozměňovací návrh podpořila – asi jí došlo, že to není nejlepší nápad. A možná si vzpomněla i na vlastní maturitu. Vítězství tehdy bylo těsné, ale myslím, že studenti, kteří od té doby odmaturovali, nám byli vděční. Měli snazší život i přístup k dalšímu vzdělávání. Stále jsem si kladla otázku, odkudže se ten tlak na povinnou maturitu bere.

Dnes už se strůjci tohoto nápadu neskrývají. Je to dílo průmyslových a ekonomických kruhů, které chtějí, aby šlo více studentů do praxe a dál nestudovalo. Poškodí to mnoho talentovaných studentů, kteří by ve svých oborech mohli být přínosem i pro společnost, ale nebudou, protože neprojdou maturitou z matematiky. Vedle toho se dostáváme k jedné podstatné otázce: Jak je možné, že obor vzdělávání, který má být autonomní a rozhodovat o sobě sám, stále podléhá nějakým mocenským skupinám?

Za minulého režimu do vzdělávání mluvila vládnoucí politická moc, dnes jsou to zase ekonomické a podnikatelské kruhy. Společnost přitom potřebuje všestranně vzdělané osobnosti se základním humanitním vzděláním, které pak podle svých talentů mohou rozšiřovat a získat příslušnou specializaci. Úkolem školství není vyrábět pracovníky na míru podnikatelům, ale vychovávat přemýšlivé osobnosti s rozhledem. Ty si pak samy vyberou, kam chtějí v životě směřovat a kde mohou být platné. Člověk, který má rád svůj obor, v něm něco dokáže. Ten, kdo je donucen něco bez zájmu a z nutnosti vykonávat, nikdy nepracuje dobře. Bude lépe i pro podniky samotné, pokud do nich přijdou lidé s větším než úzkým pohledem na jeden obor. I nepředvídatelné změny v technických oborech, které se dají očekávat, lépe zvládnou takto rozvinuté osobnosti.

A tady se dostáváme k podstatě problému. Některým lidem vyhovuje, mohou-li ovládat ostatní, přelévat znejistělé zaměstnance z podniku do podniku, z profese do profese. Mnohým také pravděpodobně vyhovuje nižší laťka vzdělanosti, protože takovým lidem se lépe vládne. Tomu ostatně napovídají (na nátlak veřejnosti odtajněné) výsledky maturit. Chytáků, které studentům zhoršily jejich výsledky, v nich bylo dost.

Je smutné, že poslanci nenaslouchají renomovaným odborníkům v oboru, jakým je například dnes všemi oceňovaný profesor Milan Hejný. Ten s povinnou maturitou z matematiky nesouhlasí a přišel s vlastní kreativní metodou jejího vyučování. Ta současná, státní, totiž jen snižuje úroveň těm opravdu talentovaným, jiné vyřazuje z dalšího vzdělávání. Ve školách se všichni jenom bezduše biflují na testy, aby jimi prošli. Říkají to i další odborníci. Ale co naplat – poslanci to zřejmě vědí lépe. Až se jednou rozvine metoda Milana Hejného, možná sami změníme názor a bude nám to připadat správné.

Dnes je to však příprava na masakr, který vyřadí ze studia mnoho dobrých studentů. Dnešní testy likvidují přemýšlení a rozvoj kreativity. Je tedy uzákonění povinné maturity z matematiky jenom hloupost spojená s pýchou, nebo skrytá likvidace přemýšlivých občanů a budoucnosti země? Ať každý v testu zaškrtne příslušnou odpověď. Vyřazeni budou všichni.

/Táňa Fischerová/


Český helsinský výbor