Vystoupení Táni Fischerové na V. ročníku České konference

21. 11. 2013

V loňském roce  jsem  na konferenci mluvila o potřebě se sjednocovat. Proti trendu doby, který lidi rozděluje, nastavit princip opačný, to je spolupráci ve všech oblastech života. Takto kdysi T.G.M. pracoval na spolupráci zahraničního odboje s domácím a na propojování různých skupin. Bez toho se nedalo počítat s úspěchem. Jejich program byl ale zcela jasný – vznik společného státu. I protivník byl jasný. Rakousko-Uhersko, neschopné vnitřní proměny. Proto jejich spolupráce fungovala.

Dnes je situace obtížnější. Především – nejsme zajedno v tom, kdo je vlastně protivník. Co chceme změnit. Mnozí se domnívají, že problém je v současných politicích, které stačí vyměnit a bude dobře, v korupci, která se dá potlačit několika dobrými zákony a výměnou několika zástupců státu ve sféře výkonné.
V tom spočívá už první nedorozumění. Pokud nepochopíme, že základ nefunkční společnosti naší doby je v přebujelé ekonomice, která spolu s finančním systémem jako rakovinný nádor hubí všechny ostatní oblasti života, nemůže dojít k nápravě poměrů. Ikona zisku, která ovládá mocenské kruhy a vylévá se do společnosti, zabíjí i morálku, ideály a naději. Nepochopíme-li, že změna je nutná ve všech oblastech života, nebude lépe. Noví a noví rádoby zachránci budou dobývat politiku, aby pomohli především sobě a svému podnikání.

V předčasných volbách, které máme právě za sebou, mnozí apelovali na spojování malých stran, od kterých se právem čeká příliv nových lidí, nezatížených korupcí. Spojování malých stran by nepochybně mělo být přínosem. Co tomu tedy brání?
Důvodů je několik. Především je to sám stranický systém, který je postaven na kariérním postupu, a ve kterém je u většiny straníků místo poslance i u menších stran považováno za vrchol kariéry a nikoli za službu veřejnosti. Vedle  osobní ctižádosti, které není prost téměř nikdo, je tu i obava z konkurence, která brání spolupráci s jiným politickým subjektem, který je vnímán jako cizí element, který se může v budoucnosti stát konkurencí.
To jsou však věci podružné. Především a hlavně však jde o program.
Jsem přesvědčena, že v naší smrtelně nemocné společnosti už nemohou pomoci programy ve stylu „Strany mírného pokroku v mezích zákona“ , jak tento trend kdysi humorně nazval Jaroslav Hašek. Naší společnosti už může pomoci jen nesentimentální a nemilosrdná analýza současného systému a odvážné vize.
Tyto vize existují a vedle mnoha ekonomických alternativ, které jsou dávno rozpracované je   máme v programu našeho Klíčového hnutí. Stávající strany, včetně oněch malých, je však až na zanedbatelné detaily nevnímají a neberou na vědomí. Spojili jsme se se Změnou, náš program skutečné proměny v ní však zůstal z různých důvodů neviditelný.
Společnost pak oslovují ti, kteří žádnou změnu nepřinášejí, ačkoli rétoricky si ji přivlastňují. Znovu opakuji, že spojení ekonomiky neboli podnikání, politiky a omezování svobody ve vzdělávání, mediích a kultuře vede k tu ke skryté, jindy už ani neskrývané nekontrolované moci jednotlivců na úkor celé společnosti.
Budoucnost spočívá v pravém opaku. V důsledném oddělení těchto tří oblastí a v rozvoji solidární ekonomiky založené na spolupráci jako je autentické družstevnictví, etické banky, peníze bez úroků, sociální podnikání,, svobodné vzdělávání a všechno to, co podporuje růst duchovního já, a svobodné individuality, která spolu s ostatními spolupracuje na naplnění ideálu humanitní společnosti.

Dovolte mi, abych citovala několik odstavců z knihy Pietra Archiatiho „Tajemství lásky“:

„Z myšlení člověka, jeho rozumu, byl v západní kultuře učiněn oddaný služebník a uspokojovatel potřeb těla. Toto myšlení bylo v každém případě vynalézavější u válečných záměrů, než u projektů lásky k bližnímu.To však do slova a do písmene znamená postavit člověka na hlavu neboť člověk může být šťastný jen tehdy, dá-li všechny stroje světa do služeb člověka , nehrají-li tyto stroje nic než pomocnou roli na cestě k míru a lásce, zahrnující celé lidstvo a nikoli naopak.“

„Člověk dospívá ve svém úsilí o poznání ke zcela jiným výsledkům, podle toho, sleduje-li ekonomický prospěch nebo je-li veden opravdovou láskou k přírodě a k člověku.“

„Ideály jsou látkou, z níž je utkána láska, ideály utvářejí a oživují svět, když je člověk celou silou svého srdce miluje.“ (konec citátů)

Spojovat se tedy nemůže každý s každým, ale ti,  kdo tyto ideály, principy solidarity a lásky přijali za své a chtějí je tvořivě naplňovat. Ne kosmetické změny, ale jedině skutečné a odvážné vize mohou přinést tolik toužebně očekávanou naději.  Přestože to momentálně tak nevypadá,  věřím, že takoví lidé tady jsou a pravé spojování začíná.

Držme se svých ideálů a svých vizí. Tvořme je a společně naplňujme.

Táňa Fischerová
16. listopadu 2013, Kutná Hora


Český helsinský výbor