Nové vize

PRINCIPY KLÍČOVÉHO HNUTÍV PRAXI: Také o důchodové reformě

28. 2. 2015

Náš program Klíčového hnutí je postaven na principu sociální trojčlennosti, to znamená oddělení ekonomiky, politiky a duchovně-kulturní oblasti do samostatných částí, které pracují podle vlastních principů a rozhodují o sobě samy, každá organizacemi, které si utvoří. Protože mnohým není jasné, o čem mluvíme, rozhodli jsme se dokumentovat nutnost tohoto nazírání na společnost a její principy na příkladech současných zákonů a událostí v naší společnosti.

 

TAKÉ O DŮCHODOVÉ REFORMĚ

Poslední léta je nám ze všech stran vysvětlováno, že se důchodový systém musí změnit, protože ubývá obyvatel a za několik desítek let už nebude na důchody, neboť ve veřejném důchodovém pilíři nebude dost peněz. Nebudu opakovat známý argument, že v systému budou peníze, pokud bude ekonomika prosperovat. Pokud nebude, nebudou finance v žádném pilíři.

Zásadní problém ale spočívá jinde. Změna důchodového systému je postavena na skutečnosti, že bude více starých lidí, kteří budou brát, než mladých, kteří budou přispívat.  V této diskusi byla zcela pominuta skutečnost, že ubývá práce a pracovních příležitostí a nevypadá to, že se něco změní, pokud nedojde k zásadní proměně všech složek společnosti. Zákony, týkající se důchodů už teď vyžadují 35 odpracovaných let a oddalují odchod do penze.

Generace, která zažila minulý režim a po celý život pracovala, protože byla pracovní povinnost, ještě tento požadavek splňuje. Ještě pracují lidé, kterým se se značným úsilím a dávkou štěstí povede splnit limit 35 odpracovaných let, i když stále přibývá těch, kdo z nedostatku pracovních příležitostí odcházejí do předčasného důchodu a mají tak menší důchody. Také lidé se zdravotním postižením I. a II. stupně mají mizivou šanci dosáhnout na slušný důchod, už teď živoří a sotva přežívají.

To však pomalu končí. Přichází generace lidí, kteří už nikdy nedosáhnou na stálou práci a budou pracovat sezónně nebo na smlouvu o dílo. Představa, že mohou splnit požadovaných 35 let a naplnit pozdní věk odchodu do důchodu je nereálná. Bude pravděpodobně jen malé množství těch, kdo vůbec na důchod dosáhnou. Otázkou také zůstává, kdo bude do systému platit, když většina lidí bude mít problém vyjít s tím, co mají. Jak bude vypadat taková společnost?

Jediná možnost, jak učinit svět lidštějším, je znovu si uvědomit, že jedině solidární společnost může fungovat jako lidské společenství a přečkat všechny kalamity. Dnes se hodně diskutuje o základním příjmu, na který by měl právo každý člověk, protože je člověk. Nevíme, zda tato diskuse vyústí v nějaké praktické kroky. Určitě by to však mělo platit o důchodovém systému. Tento systém by neměl být zásluhový, ale nárokový. Ten, kdo dnes má mnohem vyšší příjmy než je průměrná mzda, má také větší úspory a není závislý jenom na důchodu. Důchod by měl každému člověku zajistit právo na kvalitní stáří, a pokud někdo má příjmy navíc nebo může pracovat, vždy je na tom lépe. Je však třeba myslet na ty, kdo tuto výsadu nemají. V solidární společnosti je samozřejmé, že ten, kdo má to štěstí, že má vyšší příjmy, dává do systému víc, protože si uvědomuje, že společnost v rozkladu ohrožuje i jeho. A také to, že v rozdělování hmotných a finančních statků nevládne v našem světě vždy spravedlnost. Tyto excesy je možné vyrovnávat pouze dobrovolným souhlasem s tím, že každý člověk, který dosáhne určitého věku, má nárok na určitou částku, ze které může existovat. Ostatně, mnoho lidí v důchodovém věku stále pracuje, takže neplatí ani to, že mladí musí živit staré.

Je ovšem třeba se podívat i na formy, které lidem umožní práci. Tady je Klíčové hnutí důsledným propagátorem sociálních podniků a autentického družstevnictví, jaké tady bylo za první republiky. To je rovněž postaveno na solidaritě a spolupráci všech členů družstva. Lidé, kteří něco vyrábějí, v místě se spojí a vytvoří družstva nebo najdou společný zájem na výrobě toho, co lidé potřebují. Tady je možná zaměstnanost a nezávislost na tom, zda nějaká montovna dá člověku práci za nedůstojných podmínek. Věcí, které se musejí začít měnit, je hodně. Mezi nimi je ale také myšlení. Nebudeme-li odhalovat manipulaci, kterou jsme nuceni přijímat a potvrzovat, nedopadne to s námi dobře.

Táňa Fischerová


Český helsinský výbor